Praha, 22. března 2022

Index prosperity: Česko má takřka nejméně vysokoškoláků v Evropě. Nízká kvalita řadí tuzemské vzdělávání na 13. místo v EU a snižuje odolnost země vůči dezinformacím

Praha, 22. března 2022. Česká republika je z pohledu vzdělávání, vědy a výzkumu na 13. místě z 27 unijních zemí. Vyplývá to z druhého pilíře Indexu prosperity Česka, projektu analytiků České spořitelny a Evropy v datech. Pouze v jednom sledovaném indikátoru figuruje v přední desítce zemí – v podílu výdajů na výzkum a vývoj na HDP se umístila na 10. místě. Celkovou pozici České republice zlepšuje také úroveň dovedností populace v oblasti používání internetu, kde obsadila 11. místo. Naopak nejhorší situace je v podílu vysokoškoláků v populaci. Mezi lidmi ve věku 25–34 let má alespoň bakalářský stupeň vzdělání každý třetí, což odpovídá až 23. příčce.

V ekonomickém pilíři Indexu prosperity se Česko umístilo v první desítce. O budoucí prosperitě vypovídá druhý pilíř, který se zaměřuje na vzdělávání, vědu a výzkum. Analýzy dlouhodobého růstu ukazují, že jej ovlivňují zhruba z poloviny inovace a ze čtvrtiny lidský kapitál.

Vzdělaná společnost je odolná vůči dezinformacím

Úroveň vzdělání je jedním z klíčových prvků prosperující společnosti. Ta se pak mimo jiné dokáže lépe bránit dezinformacím a propagandě států s nepřátelskými úmysly, jako např. v současné situaci, kdy dezinformátoři šíří nepravdivé informace o válce na Ukrajině. V tomto ohledu si Česko počíná v rámci Evropské unie spíše podprůměrně. Například v mediální gramotnosti, která je zásadní pro rozpoznávání dezinformací, se umístilo na 17. místě z 27 unijních zemí, což vyplývá z Indexu mediální gramotnosti, který pravidelně publikuje sofijský Institut otevřené společnosti. Lépe si naopak vedou mnohé severské státy, v čele žebříčku stojí Finsko, Dánsko, Estonsko a Švédsko.

Finsko je v mediální gramotnosti evropským premiantem. Už mnoho let má zkušenosti s ruskou propagandou, se kterou ale namísto vyvracení dezinformací bojuje rozvojem inovativního vzdělávání. Například už od roku 2014 se zde děti od věku šesti let učí kriticky číst mediální zdroje. Češi jsou přitom v rámci EU nejvíce přesvědčeni, že se s dezinformacemi setkávají velmi často. Podle průzkumu Eurobarometr z roku 2018 uvedlo celkem 68 % Čechů, že jsou nepravdivým informacím vystaveni alespoň jednou týdně.

Vysokoškolské vzdělání má jen třetina mladých, Česko má navíc nedostatek kvalitních vysokých škol

Z porovnávaných indikátorů si Česko nejhůře vede v podílu mladých s vysokoškolským vzděláním. Jak uvádí ekonomická analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová: „V populaci ve věku 25 až 34 let vysokoškolským vzděláním disponuje pouze 33 % obyvatel, což nás řadí na 5. nejhorší pozici v rámci EU. Zajímavé je, že situace se různí podle pohlaví. U žen v této věkové skupině dokončí terciární vzdělání 40 % z nich. Mezi muži ve věku 25-34 let je tento podíl nižší, terciární vzdělání má jen 26 procent,” dodává. Vysokoškolský vzdělávací systém je ve srovnání se západními zeměmi málo flexibilní a je směřován primárně k dosažení magisterského vzdělání, které je časově náročné. Chybí dostatek kratších vysokoškolských titulů, které jsou prakticky zaměřené a absolventa lépe připraví na budoucí profesi. Téměř polovina studentů studium vysoké školy nedokončí, častým důvodem bývá nespokojenost s jeho náplní.

Mezi premianty Česká republika nepatří ani v úrovni kvality vysokoškolského vzdělávání. V počtu kvalitních vysokých škol na milion obyvatel je Česko na 15. místě v rámci EU. Kvalitní vysoká škola je ta, která v žebříčku Round University Ranking získala vyšší skóre než 50 bodů. Nad tuto hranici se dostala pouze Univerzita Karlova (69 bodů), Masarykova univerzita (54 bodů) a Univerzita Palackého v Olomouci (54 bodů).

Lepší spolupráci mezi firmami a univerzitami brání legislativa, byrokracie a nedostatek pracovníků

Pro kvalitu vzdělání a vědy je důležitá spolupráce s komerční oblastí. Ta nejen zvyšuje efektivitu výzkumu jako takového, ale také lépe připravuje studenty na skutečné potřeby na současném trhu práce. I v tomto indikátoru si Česko vede průměrně, ve spolupráci firem s univerzitami se umístilo na 13. místě. Spolupráce firem s univerzitami je cestou k posílení celkové inovační kapacity Česka. V této oblasti se dle Global Innovation Indexu umístilo Česko lehce nad průměrem, na 12. místě v EU.

Nízká inovativnost vede i k menší podpoře vzdělávání a výzkumu ze strany soukromého sektoru. Jak říká viceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy ČR Milena Jabůrková: „Náš loňský průzkum ukázal, že větší aktivitě firem brání především zastaralá legislativa, dlouhodobá nejistota přímé i nepřímé finanční podpory, tedy daňových odpočtů na výzkum a vývoj, vysoká byrokracie, nedostatek vysoce kvalifikovaných pracovníků a obecně i nedostatečné ocenění inovativních firem.”

V této oblasti ale už dochází k pokroku. Dobrým příkladem je středočeské biotechnologické a biomedicínské výzkumné pracoviště BIOCEV, které se mimo jiné zabývá viry, nádory či genetickými nemocemi a řadí se ke světové špičce. „Byť je u nás stále řada legislativních či administračních bariér, situace s komercializací i spolupráce soukromého sektoru se stále zlepšuje. Dříve či později vede základní výzkum k aplikovaným, prakticky využitelným výstupům. To se už jednoznačně děje. Třeba patenty antivirotik profesora Holého nebo definování zcela nové kategorie protinádorových léčiv zvaných migrastatika, zaměřených na metastazování nádorů,” říká vědecký ředitel centra BIOCEV Pavel Martásek. Začátkem minulého roku zaznamenal BIOCEV velký úspěch, kdy jeho vědci vyvinuli protilátku proti covid-19, která byla účinná i proti jeho nebezpečnějším mutacím.

Česko financuje vzdělávání a vědu průměrně

Podíl veřejných výdajů na vzdělávání na HDP dosahuje v Česku 5,1 %, což odpovídá 15. místu v EU. Jak konstatuje David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny, lépe je na tom Česko ve financování vědy a výzkumu: „Podíl výdajů na výzkum a vývoj k HDP v ČR činí téměř 2 %, což nás řadí na 10. pozici v EU. Největší podíl na těchto výdajích má podnikatelský sektor, konkrétně 1,2 procenta, podíl vládních výdajů dosahuje 0,34 procent.” Pokud by se srovnávala pouze výše výdajů vlády na výzkum a vývoj, vedla by si Česká republika podstatně lépe. „V podílu vládních výdajů na výzkum a vývoj na HDP je Česko v rámci EU na 2. místě za Německem. Ve srovnání výdajů podnikatelského sektoru na výzkum a vývoj jsme na 11. pozici,” dodává Navrátil. Celkově tedy Česko financuje vzdělávání a vědu spíše průměrně. Významnou roli proto hrají i peníze z evropských fondů. Díky nim, konkrétně 2,3 miliardám korun, vzniklo i centrum BIOCEV.

Základní a střední školy se potýkají s nerovnostmi

Jedním z nejpalčivějších problémů základních a středních škol jsou sociální nerovnosti. Jak uvedl sociolog Dan Prokop pro Český rozhlas: „Úspěch ve vzdělávání u nás stále záleží nejvíc na tom, jak se narodíte – v jakém regionu a do jak vzdělané a bohaté rodiny.” Teoreticky by všechny školy měly vzdělávat děti a studenty stejně, ve skutečnosti se jim nedaří stírat sociální nerovnosti, ale naopak je reprodukují. Jedním z hlavních důvodů je to, že základní a střední školy ve vyloučených lokalitách dostávají méně peněz na jednoho žáka než školy v bohatších a úspěšnějších regionech. Nerovnosti jsou i na úrovni jednotlivých obcí, což dokazují výsledky průzkumu Mapa vzdělávacího ne/úspěchu, kterou zpracoval PAQ Research ve spolupráci s Nadací České spořitelny. Zatímco města jako Ostrava, Havířov či Karviná patří mezi ta, kde jsou hodnocené problémy jako nedokončení základního vzdělávání, absence a neprospívání velmi vysoké, v sousedních obcích jako Třinec, Frýdek-Místek či Nový Jičín, jsou naopak velmi nízké.

Česko si nejlépe vede v čtenářské, matematické a digitální gramotnosti, pedagogové však v IT dovednostech zaostávají

V pilíři Kvalita vzdělávání a výzkumu dosáhlo Česko nejlepšího umístění v rámci indikátoru vycházejícího z indexu PISA. V něm OECD hodnotí země podle toho, jak jsou studenti zdatní ve čtení, matematice a vědách a jak tyto znalosti dokáží využít. Tady Česko zaujalo 11. místo.  Na sedmém místě Česko skončilo i v digitální a internetové gramotnosti. Tento indikátor je také jednou ze složek Indexu DESI a hodnotí internetové dovednosti uživatelů jako ovládání počítače a internetových nástrojů. Do hodnocení jsou zahrnuty jak základní dovednosti, jako třeba vyhledávání na internetu, tak i ty složitější jako například práce s tabulkovými programy. V připravenosti pedagogů na využívání IT zařízení ve výuce Česko skončilo mezi třemi nejhoršími zeměmi. Jak vyplývá z reportu Evropské komise Education Monitor, je podíl pedagogů nižšího sekundárního vzdělávání, kteří se cítili být dobře či velmi dobře připraveni na využití IT zařízení ve vyučování, pouze 28 procent.