13. 12. 2023

Kvalita vzdělávání a výzkumu

Sdílejte článek Prozkoumejte výsledky
Pozice Česka v Evropě 15.

Kvalita vzdělávání a výzkumu

V kvalitě vzdělávání a výzkumu zůstává Česko průměrné. Největší problém představuje nedostatek vysokoškoláků

Nižší zastoupení mladých vysokoškoláků mají podle Indexu prosperity a finančního zdraví jen čtyři unijní země. I to je důvodem, proč Česko ve srovnání kvality vzdělávání a výzkumu padá v evropském srovnání těsně pod průměr. Ačkoliv do vědy a školství země investuje a může se chlubit i kvalitními univerzitami, inovační potenciál klesá a ani účast dospělých na vzdělávání není nijak závratná. Naděje pro zlepšení prostředí pro vědu a vzdělávání se může skrývat v rozšiřující se spolupráci mezi byznysovým a univerzitním sektorem.

Kvalita vzdělávání a výzkumu v Česku stagnuje. Zatímco vloni jsme v tomto pilíři Indexu prosperity a finančního zdraví obsadili 13. příčku, letos jsme se propadli na s Kyprem sdílenou 15. pozici. Srovnání nadále vedou severské země společně s Nizozemskem, které excelují jak v kvalitě vzdělávání, tak v oblasti vědy a výzkumu. Například Švédsko, které ve srovnání zvítězilo s relativně velkým náskokem před druhým Finskem, se může pyšnit nejvyššími výdaji na vzdělávání, druhými nejvyššími výdaji na výzkum, nejširším inovačním potenciálem či nejvyšší účastí dospělých na vzdělávání.

Seznam zemí uzavírají země Balkánu, v nichž se situace ve srovnání se severskými zeměmi diametrálně liší, jelikož se Řecko, Bulharsko i Rumunsko v téměř každém z indikátorů tohoto pilíře umisťují na posledních pozicích. V případě těchto zemí nelze vyzdvihnout nejzávažnější problém, jelikož se potýkají s nedostatky napříč všemi sledovanými kategoriemi vzdělávání a výzkumu.

Česko stagnuje, ostatní země inovují rychleji

Česko se oproti tomu pohybuje v téměř každé z kategorií kolem průměru evropských zemí, nikde nejsme výrazně lepší ani horší než ostatní unijní státy. Nejlepšího výsledku jsme dosáhli u výdajů na výzkum, jelikož investujeme 2 % HDP, což nás řadí na 10. pozici. Nejhůře si pak Česko stojí v kategorii podílu mladých s terciárním vzděláním, kde nám patří 23. příčka. 

„Vysokoškolský systém v Česku je málo flexibilní a často nereflektuje potřeby pracovního trhu. Patříme mezi státy, které prakticky neumožňují studium kratších, a z hlediska přípravy studenta pro budoucí zaměstnání, mnohdy efektivnějších studijních programů. V rámci zemí OECD přitom podíl studentů, kteří disponují titulem ze zkráceného studia, činí v průměru 16 %. V Rakousku, Španělsku či USA tento podíl přesahuje 40 %. Podíl studentů, kteří v Česku nedokončí vysokoškolské vzdělání, dosahuje zhruba poloviny. Často právě proto, že náplň studia nesplňuje jejich očekávání,“ upozorňuje Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny.

Meziročně u nás napříč tímto pilířem Indexu prosperity a finančního zdraví nedošlo k žádnému zásadnímu propadu. Nicméně celkový pokles Česka o dvě příčky způsobil pozitivní posun zemí, které byly v loňském srovnání o několik pozic za námi. Tímto způsobem nás předběhlo Španělsko, Portugalsko a dohnal nás i Kypr.

Výzkum i vzdělávání v Česku brzdí nedostatek vysokoškoláků

Největším problémem českého vzdělávání a výzkumu zůstává relativně nízké zastoupení mladých vysokoškoláků ve věku 25–34 let, kteří představují zhruba třetinu této populace. „Ve srovnání se zbytkem EU jde o pátý nejnižší výsledek, a ještě závažnější je pak poměr vysokoškoláků na celkové populaci. Menší zastoupení vysokoškolsky vzdělané populace mají jen tři unijní státy,“ vysvětluje Tomáš Odstrčil, analytik Evropy v datech.

Jediný způsob, jak může Česko nízký podíl populace s vysokoškolským vzděláním navýšit, jsou mladí, kteří se rozhodnou nastoupit na vysokou školu. Zaostáváme totiž i v účasti dospělých na vzdělávání, jelikož se rozličných kurzů či studijních programů účastní jen 7,8 % dospělé populace, což v unijním srovnání znamená 19. příčku.

Naděje na změnu spočívá v propojení vzdělávání a byznysu

Za pomalý růst podílu vysokoškolsky vzdělané populace ale nemusí nést vinu univerzity, na základě stále se rozšiřujícího žebříčku kvalitních univerzit Round University Ranking jsme si polepšili o dvě příčky a zlepšila se i spolupráce mezi univerzitami a soukromými firmami. Právě v té velká část byznysu vidí obrovskou příležitost, které může Česko posunout k vyšší konkurenceschopnosti.

„Práce na zatraktivnění vzdělávacího systému se promítne do budoucnosti všech odvětví. Díky ní budeme moci rekrutovat kvalifikovanější lidi, a tím dodat tradičním oborům, ve kterých jsme jako země silní, nový impuls. Atraktivita dnes kriticky chybí například strojírenským oborům – přitom právě ony by měly být hnací silou naší přípravy na nástup průmyslu 4.0 a všech inovací s ním spojených,“ říká Martin Wichterle, majitel skupiny Wikov a člen správní rady spolku Druhá ekonomická transformace a dodává: „Rozhodně se však neobejdeme bez nadaných a schopných mladých lidí, kteří půjdou studovat do Česka zmiňované technické obory a následně se uplatní v našem průmyslu. Stát musí najít incentivy, které právě takové studenty přitáhnou. Ať už to budou stipendia s participací privátního sektoru, zjednodušená vízová politika či možnost získání trvalého pobytu po ukončení studií. Sousední země už o takové studenty tvrdě soupeří, a my jsme bohužel opět pozadu.“

Kvalitní univerzity a nespokojeni akademici

Důležitost propojení byznysu a akademické sféry potvrzuje i Markéta Kryková ze společnosti enovation: „Efektivní nastavení spolupráce firem s výzkumnou sférou je naprosto zásadní – jak institucionální na vlastních projektech, tak ale i v rámci kvalifikací a sladění požadavků na absolventy. I když je snaha toto nastavení zlepšovat, stále máme v propojování výzkumu s byznysem velké rezervy – strukturální i finanční.“

Rostoucí kvalita univerzit ale rozhodně neodráží spokojenost vysokoškolských pedagogů, což mimo jiné potvrzují i nedávné protesty proti nízkým platům akademiků v humanitních a společenskovědních oborech, do kterých se zapojily univerzity z celé země. Podle Jakuba Izdného, tajemníka Ústavu českých dějin FF UK už není odliv schopných pedagogů kvůli nízkým platům jen rizikem, ale skutečností. „Platy v celé vysokoškolské sféře už jsou dávno nekonkurenceschopné, takže nejlepší potenciální učitelé, kteří nemají nějaký osobní důvod tuhle nevýhodu českým vysokým školám ‚odpustit‘, už jsou v jiných částech veřejného sektoru – v nižším školství či na úřadech, kde se platy valorizují – soukromé sféře nebo v zahraničí. A to se týká svorně všech typů oborů. Nedostatek peněz ovlivňuje i kvalitu ‚servisu‘, který mohou VŠ poskytovat akademické práci, protože nemají dost peněz na neakademické pracovníky, což odvádí mozky a projekty z ČR. Na to poukazují i vedení škol a orgány jako Česká konference rektorů,“ upozorňuje Izdný.

Změna je potřeba i u základního vzdělání

Ačkoliv jsou české děti podle posledních dostupných výsledků šetření PISA ve čtení, matematice a vědě nadprůměrně dobří, do nových výsledků, kterých se dočkáme na konci roku se dost možná propíše i covidová pandemie. Podle Dany Brandenburg, předsedkyně správní rady Nadace České spořitelny čelí ale český vzdělávací systém i dalším problémům: „Výzev, které současná doba přináší, je mnoho a vzhledem k jejich komplexitě na ně vzdělávací systém často reaguje se zpožděním. Výuka by se měla především odvíjet od rozvoje kompetencí, tedy nejen znalostí, ale i jejich praktického uplatnění a budování správných postojů k různým problémům současnosti. Na některých školách si to uvědomují a školáky v tomto duchu vzdělávají. V tuto chvíli před sebou máme ještě velký kus cesty a je potřeba, aby na nutnosti kvalitního vzdělávání nejmladší generace panovala celospolečenská shoda. I z tohoto důvodu podporujeme iniciativu Měníme osnovy, která přináší osvětu v této oblasti a poukazuje na rozvoj klíčových kompetencí.“

Podle Brandenburg je potřeba, aby bylo vzdělávání zaměřené na získávání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní a osobní život a také na snižování nerovností, aby každé dítě na každé škole mohlo využít svůj potenciál a zažít úspěch. „S tím souvisí také odborná příprava na pedagogických fakultách a rozvoj ředitelů škol zaměřený na posilování jejich leadershipu. Nedostatek učitelů v některých regionech, nutnost vybudování kvalitního řízení a podpora škol v regionech mohou být velkým problémem,“ dodává.

Inovační potenciál Česka klesá

Ze všech jedenácti indikátorů, kterými se pilíř Vzdělávání a výzkum zabývá, si Česko nejvíc pohoršilo v oblasti inovačního potenciálu. Propad o pět pozic na 17. příčku v žebříčku Global Innovation Index zapříčiňují zejména malé investice, nízká přidaná hodnota, nedostatečná digitalizace státní správy či velká administrativní zátěž firem.

Možnost zlepšení přitom podle enovation spočívá hlavně v převedení výzkumu, vývoje a inovací z laboratoří do praxe. „I když je jistě v Česku možné nalézt případy úspěšných inovátorů s in-house vývojovými centry, stále se mnoho firem spokojí s pozicí nákupčího inovačních služeb. To ale často nestačí. Pro efektivní rozvoj inovačního procesu je zcela klíčové, aby firma disponovala inovačními nadšenci s rozhledem v oboru. Ti pak často bývají tahouny nejen celé firmy, ale často i skupiny firem. Dle mojí zkušenosti, pokud firma nalezne způsob, jak tyto lidi udržet a napáruje je s vhodnými zdroji, úspěch pak na sebe zpravidla nenechá dlouho čekat,“ vysvětluje Markéta Kryková.

Mohlo by vás zajímat

Index prosperity Česka 2022

Index prosperity Česka 2023

Index finančního zdraví 2023