Kvalita trhu práce

Trh práce v Česku se vyznačuje patnáctou nejvyšší kvalitou v Evropské unii. Nejen, že jsme si tak v tomto pilíři meziročně polepšili hned o tři příčky, ale také se zastavil zhoršující trend, který bylo možné sledovat v dosavadních ročnících Indexu prosperity a finančního zdraví. Umístění nám zlepšují vůbec nejnižší nezaměstnanost v EU a čtvrtá nejvyšší míra neobsazenosti pracovních míst napříč evropskou sedmadvacítkou. To znamená, že pokud Češi chtějí změnit zaměstnání, mají z čeho vybírat. Špatně se u nás zaměstnanci nemají ale ani z pohledu možnosti pracovat z domova. Většina Unie nás naopak předčí, když dojde jak na obecnou genderovou rovnost na trhu práce, tak specificky na rovnost mužů a žen ve výši odměn. Češi také více než většina obyvatel ostatních států EU dojíždějí za prací mimo region, ve kterém bydlí.

„Nejlépe fungujícím trhem práce se podobně jako v předchozích ročnících mohou pyšnit Nizozemsko a Dánsko, které nově na stupni vítězů doprovází také Malta. Společnou vlastností pracovního trhu v těchto zemích jsou rovné podmínky pro muže a ženy. Nizozemská i dánská společnost dále může těžit z nízkého počtu odpracovaných hodin, vysokého podílu zkrácených úvazků i vysokého podílu ekonomicky aktivní populace,“ komentuje analytička Evropy v datech Hana Vincourová. Pro porovnání, zatímco v Česku je aktivních pouze 77,5 % lidí v produktivním věku, v Nizozemsku je jich o deset procentních bodů více.

Horší pracovní podmínky kontinuálně panují v zemích podél východní hranice EU a v Chorvatsku s tím, že zatímco loni se o poslední příčku dělily balkánské státy Bulharsko a Rumunsko, letos patří Řecku. V kolébce antické civilizace najdeme druhou nejvyšší nezaměstnanost, trh práce je zde málo flexibilní, a přestože zdejší pracovníci v zaměstnání stráví průměrně nejvíce hodin, práce je zde zároveň nejméně efektivní.

Nízká nezaměstnanost v Česku: neaktivní odbory i nechuť lidí měnit práci

Podobně jako ve všech předchozích ročnících se Česko může i letos pochlubit nejnižší nezaměstnaností napříč sedmadvacítkou. S hodnotou 2,6 %, která je shodná s hodnotou v minulém ročníku, s přehledem překonáváme unijní průměr, který podle dat Eurostatu dosahuje 5,9 %.

„Za nízkou českou nezaměstnaností, kterou pozorujeme už řadu let, nejspíš stojí malá aktivita zdejších odborů, v jejímž důsledku zůstávají české mzdy poměrně nízké. Zároveň je tu také neochota českých zaměstnanců práci měnit, viditelná například z toho, že hodnota průměrné doby strávené zaměstnancem u jednoho zaměstnavatele se u nás pohybuje výrazně nad evropským průměrem,“ popisuje hlavní příčiny nízké nezaměstnanosti makroekonomický analytik České spořitelny Michal Skořepa. Nechuť ke změně práce podle něj může být daná poměrně nízkými dávkami podpory v nezaměstnanosti. „A roli snad můžou hrát i občas zmiňované české vlastnosti jako nechuť ke stěhování, konzervatismus, pohodlnost a malá ochota riskovat,“ doplňuje Skořepa.

Relativně vysoký podíl nezaměstnaných překvapivě postihuje švédskou a finskou společnost, které se v pilířích Indexu prosperity obvykle vyznačují dobrým skóre v případě sociálních témat. S podílem 8,4 % nezaměstnaných sdílejí tyto severské státy 24. příčku. Na vině je skutečnost, že se celková makroekonomická situace států v posledních letech nevyvíjí nejlépe. „Obecně je ale třeba mít na paměti, že Skandinávie chápe nezaměstnanost – pokud není dlouhodobá – nikoli jako nebezpečný problém, ale jako vcelku přirozený stav, který umožňuje lidem hledat nové vhodné zaměstnaní a firmám nové vhodné zaměstnance,“ připomíná Michal Skořepa z České spořitelny.

V rozdělení po jednotlivých měsících podle dat ČSÚ dosahovala obecná míra nezaměstnanosti v Česku v roce 2025 zatím od ledna do dubna 2,7 %, což je drobně nižší než hodnota 2,8 % převládající v největším počtu v měsících roku 2024. V následujících měsících roku 2025 by se pak podle prognózy České spořitelny měla hodnota pomalu posouvat výše, zpátky k úrovni kolem 3,5 %, kterou banka považuje za rovnovážnou a které by mělo být dosaženo někdy během příštího roku.

Češi si z volných pracovních míst mohou vybírat, v míře neobsazenosti jsme čtvrtí v EU

Nízká nezaměstnanost jde ruku v ruce s dalším indikátorem, kterým je míra neobsazenosti pracovních pozic. Česko ji mělo čtvrtou nejvyšší. Vyšší hodnota v tomto případě odpovídá většímu množství volných pracovních míst, pro která zaměstnavatelé shánějí pracovníky. Zatímco jedincům hledajícím práci vysoká hodnota nabízí širší možnosti uplatnění, u firem to znamená, že jim často chybí potřebná pracovní síla. Přestože jsme si ve srovnání meziročně o jednu příčku polepšili, volných míst reálně ubylo; míra klesla z 3,7 na 3,3. Hodnota navíc postupně klesala od roku 2019. Jde o odraz kombinace ekonomických i demografických vlivů. „V důsledku války na Ukrajině, související energetické krize a inflace došlo ke snižování investic, a tedy náboru zaměstnanců v některých sektorech. Firmy si do určité míry zvykly na nedostatek pracovní síly a hledají cesty, jak pracovat efektivněji, například prostřednictvím automatizace nebo interního přesunu pracovníků. Zároveň došlo k útlumu některých průmyslových odvětví, zejména energeticky náročných, kde byl propad poptávky po zaměstnancích znatelný,“ dodává k vývoji neobsazenosti pozic Jakub Augusta z Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV).

Pracovní trh je dynamický a zatímco určité typy pozic zanikají, jiné naopak vznikají. Potřebný je proto kvalitní systém rekvalifikací, který zajistí, že se pracovníci pružně přizpůsobují novým potřebám společnosti. Jak však uvádí Analýza rekvalifikací MPSV z prosince 2024, veřejné výdaje na rekvalifikační kurzy v Česku patří k těm nejnižším v EU. V roce 2023 z nezaměstnaných hledajících novou práci prošel rekvalifikací pouze 1 z 50. Většina lidí, kteří v daném roce hledali nové místo, předtím pracovala v oblasti maloobchodu, často pocházeli ale také ze sektoru velkoobchodu či stravování a pohostinství. Úřad práce i tak v posledních letech zaznamenává rostoucí zájem nechat se rekvalifikovat. Porovnání dat z prvních pěti měsíců letošního roku a stejného období loni ukazuje na meziroční nárůst účastníků rekvalifikací o 52 %; od ledna do května se rekvalifikace zúčastnilo téměř 26 tisíc klientů úřadu.

V příští dekádě bude mít Česko nedostatek učitelů a zdravotníků

Kvůli postupnému přeskupování lidí na pracovním trhu bude nicméně v Česku v následující dekádě u některých profesí klíčových pro zdravé fungování společnosti hrozit nedostatek pracovní síly. Naznačuje to analýza Budoucnost českého pracovního trhu. Očekávat můžeme nedostatek učitelů ve školkách, na prvním a druhém stupni i na středních školách, zejména vlivem velikosti populace dětí, která zejména kvůli dětem přistěhovalců v nadcházejících letech poroste. Chybět budou ale také zdravotní sestry, porodní asistentky, a to v souvislosti se stárnoucí populací a rostoucí potřebou zdravotní péče. Nedostatkovým zbožím mají být dále technici ve fyzikálních a průmyslových oborech, a to navzdory současnému trendu zvyšujícího se podílu výzkumných pracovníků na celkové pracovní síle, ke kterému dochází kontinuálně od roku 2016. V roce 2023 se v tuzemsku věnovalo vývoji nebo výzkumu 1,7 % ze všech pracujících, což představuje mírné meziroční zlepšení a desátý nejlepší výsledek v EU.

Ve světle hrozícího budoucího nedostatku pracovníků zmíněných profesí stát skrze MPSV i meziresortní spolupráci přistupuje, anebo má v plánu přistoupit, k různým opatřením. Ke zvýšení atraktivity profesí ve školství a zdravotnictví má vést zvyšování platů, náborové kampaně a stipendijní programy. „Podpořit vzdělávání a návrat kvalifikovaných pracovníků do oboru mají rekvalifikační programy zaměřené na získání pedagogického nebo zdravotnického vzdělání, podpora zkrácených a kombinovaných studijních programů pro dospělé i opatření pro udržení a návrat zaměstnanců po rodičovské dovolené, jako jsou částečné úvazky, sdílené pozice nebo rozvoj infrastruktury školek,“ nastiňuje Jakub Augusta z MPSV a dodává, že pomoci má také zacílení podpory na strukturálně ohrožené regiony (jako Karlovarský a Ústecký kraj), digitalizace služeb a procesů, které snižují potřebu rutinní lidské práce. K dlouhodobým systémovým změnám včetně duálního vzdělávání, a tedy silnějšího propojení škol s firmami, má dojít v případě technických oborů.

Češi si už dnes uvědomují potřebu přizpůsobit se postupující automatizaci. Naznačují to data Úřadu práce, podle kterých v rámci kurzů digitálního vzdělávání financovaných z Národního plánu obnovy neustále nárůstá zájem o téma umělé inteligence. V žebříčku nejžádanějších kurzů digitálního vzdělávání témata související s AI drží od začátku roku 2025 dokonce prvních sedmnáct příček. Význam těchto dovedností si ale uvědomují i zaměstnavatelé, jak potvrzuje Jakub Haláček z Unicorn Research Centre: „Pozorujeme zájem o vzdělávání v oblasti umělé inteligence, a to především o to, jak ji využívat pro osobní potřeby i zvýšení pracovní produktivity. Zájem přichází jak od jednotlivců, kteří navštěvují naše kurzy, tak od firem, které si vzdělávání objednávají pro své zaměstnance. Často začínají u managementu a postupně zapojují i další pozice.“

Gender pay gap mírně vzrostl na 18 %. Pomoci k rovnosti má flexinovela zákoníku práce

Oblastmi, ve kterých je Česko nejslabší, nadále zůstávají pracovní podmínky žen a mužů. Stejně jako v minulém ročníku odpovídá podle dat Eurostatu rozdíl v odměňování žen a mužů 25. nejvyšší hodnotě v rámci EU, a meziročně se bohužel dokonce mírně zvýšil ze 17,9 % na 18 %. Mezi hlavní příčiny gender pay gapu patří netransparentnost ohledně výše odměn, ale také značná segregace českého trhu práce. „Ženy a muži se koncentrují v odlišných oborech a profesích a ty, které jsou obsazeny převážně muži, jsou výše placené. Máme také extrémně málo žen ve vedení všech typů. Ve všech těchto ukazatelích zaostáváme za průměrem EU a všechny mají vliv na výsledné číslo ukazatele gender pay gap,“ vysvětluje socioložka a expertka na trh práce a rovné příležitosti Lenka Simerská a připomíná, že stále také přetrvávají stereotypy o ženách a mužích: „Úroveň volby, jak slaďovat péči o děti s prací, je nízká. Řada žen má delší mateřskou pauzu, než by chtěly, protože nemají dostupnou péči o děti nebo schází pružnost zapojit se na částečný úvazek.“

O jednu příčku rovněž na 25. pozici v Unii si Česko meziročně dokonce pohoršilo v otázce celkové genderové rovnosti na trhu práce. Jak vyhodnotil Evropský institut pro genderovou rovnost, hodnotově jsme si nicméně lehce polepšili. Zatímco v Gender Equality Index 2023 naše skóre odpovídalo 68,9 bodům, ve stejném žebříčku pro rok 2024 jsme získali 69,1 bodů. Lenka Simerská potvrzuje, že se hodnota tohoto ukazatele v případě Česka zlepšuje pomalu: „Naší nevýhodou je start z vysokého rozdílu a to, že systémové změny trvají. Řada zemí, kterým to jde rychleji, přistoupila už před lety k nějaké sadě legislativních řešení, my to děláme až nyní.“ O problematice se nicméně v současnosti mluví více a pojetí odměňování se celkově zlepšuje. „Více zaměstnavatelů začalo vnímat rovné odměňování jako konkurenční výhodu, a zaměstnance lépe informují. Nenechají například ženy, aby se podhodnotily hned na začátku, ale dají jim při nástupu mzdu, kterou mají na pozici narozpočtovanou a informují, za jakých okolností si člověk může ohodnocení zvýšit,“ dodává Lenka Simerská.

Krokem k rovnějšími podmínkám Čechů a Češek na pracovním trhu by se měla stát tzv. flexinovela zákoníku práce účinná od 1. června 2025. Z pohledu genderové rovnosti patří mezi její nejvýznamnější změny zákaz doložky mlčenlivosti bránící zaměstnancům sdílet informace o výši jejich odměny. Následná vyšší transparentnost ohledně odměňování pak může přispět ke snížení gender pay gapu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pokud bude zaměstnankyně oproti mužským kolegům platově znevýhodněná, tak se to snáze dozví. Nově budou mít návrat na původní místo garantovaný i rodiče, kteří se vrátí před druhými narozeninami svého dítěte, a matky se tak zpátky do práce budou moci snáze rychleji vrátit; dříve tento nárok mohli uplatnit pouze rodiče nastupující zpět po uplynutí rodičovské dovolené. Co do flexibility zaměstnancům na rodičovské navíc pomůže, že budou moci u svého zaměstnavatele vykonávat stejnou práci, ale v rámci dohody o provedení práce nebo pracovní činnosti. Zejména pro ženy, které častěji čelí přerušení kariéry z důvodu péče o děti, je také důležitá novinka, že v prvních dvou měsících nezaměstnanosti se mohou spolehnout na podporu až 80 % předchozího výdělku.

Nerovnost z pohledu lidí s hendikepem se projevuje už v pracovních inzerátech

Nerovnost na trhu práce přirozeně nevzniká jen z pohledu genderu, ale také podle řady dalších charakteristik. Jednou ze skupin, která se na trhu práce potýká s překážkami, jsou lidé s hendikepem, nebo lépe –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ osoby se specifickými potřebami. Ačkoli pro spoustu z nich je ekonomicky i společensky vhodnější zapojit se do otevřeného trhu práce, stále se často setkávají s postojem, že je pro ně určený chráněný trh práce. „To je mýtus. Cílem je naopak zaměstnávání na běžném pracovním trhu v pozicích, které jsou pro lidi se specifickými potřebami vhodné,“ říká šéfredaktorka platformy Byznys & udržitelnost Kateřina Novotná, mimo jiné také pořadatelka nedávno proběhlé konference Zaměstnávání lidí s hendikepem. Upozorňuje, že nerovnost se často projevuje už v samotných pracovních inzerátech. „Stačilo by například používat inkluzivnější jazyk a otevřeně uvést, že je pozice vhodná i pro člověka s hendikepem,” poznamenává dále Novotná. Její slova potvrzuje Kateřina Broža z výzkumného ústavu STEM a dodává, že pokud ve výběrovém řízení lidé s hendikepem neuspějí, měli by dostat jasnou a věcnou zpětnou vazbu.

Ve věci přizpůsobování se zaměstnavatelů potřebám hendikepovaných přitom často nejde o nic komplikovaného: „Nejčastějším požadavkem lidí s hendikepem na trhu práce je možnost zkráceného úvazku a aby je kolegové brali takové, jací jsou,“ popisuje Kateřina Broža. Firma zároveň musí být připravena na možné změny, doplňuje ji Kateřina Novotná: „Například změnit povrch v kanceláři tak, aby byl vhodný pro člověka na vozíčku. To hlavní je počítat s jistou mírou flexibility, což bohužel bývá ve firmách někdy problém.“ Data přitom naznačují, že týmy, které integrují lidi s hendikepem, jsou výkonnější, a přizpůsobení prostředí má pozitivní dopad i na ostatní.

Částečně či úplně z domova pracuje téměř 60 % Čechů, jejichž práce to umožňuje

Zatímco loni bylo Česko z pohledu flexibility práce až na podprůměrné 19. příčce, letos je lepších než my pouze osm členů EU. Nutné je nicméně poznamenat, že tento znatelný pozitivní posun způsobila zejména změna pojetí indikátoru včetně výměny zdroje. Podle dat prezentovaných Eurofoundem pracuje úplně nebo alespoň částečně z domova 59,5 % Čechů, jejichž zaměstnání práci na dálku umožňuje. Výrazné rozdíly přináší genderové porovnání – zatímco alespoň někdy pracují z domova více než dvě třetiny mužů, mezi ženami podíl dosahuje jen 49 %. Prvenství náleží Nizozemsku se 77,5 % lidí pracujících na dálku, na chvostu je naopak Kypr s 23,5 %. Podle průzkumu se sice od pandemie zvyšuje touha zaměstnanců napříč EU věnovat se práci výhradně z domova, realita je ale opačná: podíl respondentů Eurofoundu pracujících pouze na dálku postupně klesal z 24 % v roce 2022 na 14 % v roce 2024.

Flexibilnější pracovní možnosti ohledně místa a času, i vyšší podíl zkrácených úvazků by potřebovali jak lidé s hendikepem, aby se mohli snáze zapojit na otevřeném trhu práce, tak rodiče, převážně ženy, kteří čerpají rodičovskou dovolenou. Podíl zkrácených úvazků v Česku sice postupně roste (v roce 2024 dosáhl 7,7 %) a meziročně jsme se vyhoupli o dvě příčky na 17. pozici v EU, přesto není příliš co slavit v porovnání s Nizozemskem. To si prvenství drží napříč ročníky, a zkrácených je zde dokonce 42,7 % úvazků. Narůst zkrácených úvazků v posledním roce zaznamenala i Česká spořitelna, jak potvrzuje manažerka udržitelnosti Petra Ondrušová: „Aktuálně na zkrácený úvazek pracuje více než desetina zaměstnanců banky, přičemž nejvíce je využívají ženy ve věkové skupině 40–49 let. Zároveň se nám v posledních letech daří velmi efektivně zvyšovat návratnost zaměstnanců z mateřské nebo rodičovské dovolené, kteří následně ve firmě zůstávají déle než jeden rok. V červnu 2023 to bylo 87 % a od prosince 2023 se držíme nad 90 %.“