Rozvoj zdraví a bezpečnosti

Česko se už podruhé umístilo na prvním místě v pilíři Zdraví a bezpečnost v Indexu prosperity a finančního zdraví. Stejně jako v předešlém roce se mezi silné stránky Česka řadí velmi silná kyberbezpečnost a dostupná lékařská péče. Posun zaznamenalo Polsko, které od minulého ročníku poskočilo ze čtvrté pozice na druhou příčku celkového srovnání. Jednu z příčin polského posunu představují zvýšené výdaje na bezpečnost, kdy se z osmé příčky Polsko vyhouplo na 5. a navýšilo své výdaje z 1,6 % HDP na 2,1 % HDP.

Na chvostu pořadí států v žebříčku celkového vyhodnocení zdraví a bezpečnosti se naopak objevilo Nizozemsko, Irsko a na posledním místě stanulo Lucembursko, které se společně s Irskem „propadlo“ ve většině indikátorů. Státům na západě či severu Evropy, které v jiných pilířích Indexu často vedou, škodí především horší dostupnost lékařské péče, vyšší kriminalita nebo nižší kapacity nemocničních lůžek.

Dostupná péče v Česku neodpovídá výdajům, odborník varuje před udržitelností celého systému

Od minulého roku můžeme pro Česko zaznamenat posun o dvě příčky v dostupnosti lékařské péče. Ta je nedostupná pouze pro 0,5 % obyvatel, čímž jsme stanuli na třetí příčce hned za Maltou a prvním Kyprem. Zároveň je Česko státem s 13. nejvyššími výdaji na lékařskou péči. „Nutno podotknout, že vyšší výdaje na lékařskou péči neznamenají automaticky vyšší dostupnost. Kupříkladu Německo, které do zdravotnictví investuje z celé Evropské unie největší podíl HDP, se v dostupnosti řadí až za Česko,“ vysvětluje datová analytička Evropy v datech, Alexandra Cholevová. 

„V zemích jako Německo, Rakousko nebo Švédsko velkou část nákladů tvoří vyšší mzdy zdravotníků, dražší provoz nemocnic a širší spektrum nákladných technologií. Jejich systémy jsou také víc specializované a často platí přísnější pravidla, že se k odborníkovi dostanete opravdu jen přes praktika,“ podotýká Petr Smejkal, hlavní epidemiolog IKEM a člen Správní rady think tanku Ministr zdraví.

Smejkal však současně varuje, že je momentální nastavení českého zdravotnictví neudržitelné: „Je ale potřeba dodat, že za tuto ‚vysokou dostupnost‘ do velké míry platíme jinak – přetížením zdravotníků, odkládáním investic a systémem, kde náklady rostou rychleji než ekonomika. Pokud se stát nepostaví k problémům čelem a nezaměří se na zefektivnění financování, prevenci a otázku nadužívání zdravotní péče, budeme mít velký problém.“ 

S tím souhlasí i analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová a doplňuje, že by cestou k efektivnějšímu zdravotnictví mohla být i digitalizace: „Pacienti a zejména lékaři by měli mít přístup ke kompletní anamnéze a výsledkům jednotlivých specializovaných vyšetření. Pomohlo by nám to ulevit plným kapacitám v rámci screeningů, které pacienti podstupují často duplicitně. Nedostává se tak na ty, kterým by včasné odhalení problému a zahájení léčby mnohdy zachránilo či prodloužilo život.” 

Prevence jako cesta k dlouhověkosti

Vývoj v oblasti zdravotnictví dále navíc narušuje stále se zhoršující statistika, která sleduje naději na dožití ve zdraví. Česko oproti minulému ročníku kleslo z 13. místa na 15. Ačkoliv to zdánlivě příliš závratný posun neznamená – podle dat se hranice věku prožitých ve zdraví posunula z 61,8 let na 62 – tento trend se rozhodně nevyvíjí správným směrem.

„Češi skutečně tráví zbytečně velkou část života v nemoci a dlouhodobě se tento problém opomíjel. Aby opravdu došlo ke zlepšení, musí se Česko posunout ve třech klíčových oblastech,“ vysvětluje Smejkal. „Za prvé v prevenci, aby se lidé starali o zdraví dřív, než je donutí diagnóza, a aby jim v tom byl stát nápomocen a neházel klacky pod nohy. Velkou část zdravotních problémů v Česku tvoří choroby, kterým lze předcházet – zejména nemoci srdce, obezita, cukrovka a následky konzumace alkoholu. Proto bez prevence není možné zásadně prodloužit život ve zdraví.“ 

Jednou z možností, jak efektivně podpořit prevenci, může být i větší zapojení zaměstnavatelů. Příkladem mohou být třeba firemní programy podpory zdraví, které využívá například Česká spořitelna. „Díky edukaci a usnadněné dostupnosti, včetně regionální, se nám již v krátké době podařilo významně navýšit účast v preventivních programech. Stoprocent zaměstnanců registrovaných ve firemní ordinaci praktického lékaře v posledních 2 letech absolvovalo kompletní preventivní prohlídku oproti cca 60 % v běžné české populaci. Mamografu v posledních dvou letech využilo 90 % zaměstnankyň České Spořitelny ve věku 45+, oproti 60 % v běžné české populaci. Stejně tak přes polovinu našich zaměstnanců ve věku 50+ již využilo nový screening rakoviny prostaty z krve zavedený 2024. Zapojení zaměstnavatelů by mohlo být dále navýšeno sdílením anonymizovaných agregovaných dat o onemocněních i prevencích od zdravotních pojišťoven pro zacílení firemních zdravotních programů a jejich vyhodnocování, a také podporou ze strany státu, např, daňovou uznatelností těchto programů,“ říká Pavla Mendelová, manažerka zdraví v České spořitelně.

Podle Smejkala je také klíčové nastavit udržitelný systém financování. „Bez zdravých financí nebude zdravé ani zdravotnictví. V neposlední řadě může pomoci i rozvoj digitalizace, která má potenciál zlepšit efektivitu celého systému a ulevit pacientům i lékařům,“ vysvětluje epidemiolog.

Ochranu kyberprostoru zvládá Česko nejlépe

Dostupná zdravotní péče však není jedinou oblastí, kde se Česku daří. Podle National Cyber Security Indexu exceluje také v kyberbezpečnosti, ať už se jedná o vzdělávání, výzkum nebo vývoje a boj proti kyberzločinu. To je ostatně také jednou z priorit nové vlády, která tímto navazuje na vládu předešlou. Ta ještě v září schválila novou Národní strategii kybernetické bezpečnosti České republiky, zaměřenou na snahu přizpůsobit se novým výzvám v kyberprostoru, například stále dostupnějším nástrojům umělé inteligence. Na jedné straně nástroje umělé inteligence pomáhají větší ochraně před kyberútočníky, na straně druhé je ale zločinci stále více využívají při oslovování potenciálních obětí kyberpodvodů a pomáhají jim například při tvorbě falešných reklam.

S tímto problémem se potýkají i finanční instituce, zejména pokud jde o klienty jednotlivých bank. Podle dat České bankovní asociace jen za první 3 čtvrtletí tohoto roku čelili klienti bank více než 68 tisícům kyberútoků, přičemž se útočníků podařilo z klientů vylákat 1,49 miliardy korun. Na druhé straně se bankám podařilo před kyberzločinci zachránit okolo 7,5 miliardy korun.

Podvodníci využívají čím dál sofistikovanější nástroje

„Podvodníci stále více používají propracovanější metody, využívají AI nástroje a spoléhají na lidskou důvěřivost. Dokonale napodobují procesy a komunikaci legitimních institucí, což klientům výrazně ztěžuje rozpoznání podvodu. V pokročilé fázi manipulace často klienti ignorují i přímá varování ze strany banky a trvají na provedení rizikové transakce. V poslední době navíc manipulací donutí klienty vybrat peníze v hotovosti a předat ji osobně falešnému kurýrovi,” říká Teo Filip, manažer pro kyberbezpečnost České spořitelny.

“Nejvíce se s umělou inteligencí setkáváme při tvorbě podvodných videí (tzv. deep fakes), která lákají na jednoduché a rychlé zbohatnutí. Ve videích se objevují známé osobnosti (politici, celebrity apod.). Tato “známá osobnost” pak doporučuje velmi výhodné investice, obchodní platformu nebo nabídku, která údajně garantuje vysoký výdělek. Podvodníci zneužívají toho, že známé tváři lidé věří,” popisuje využívání umělé inteligence kyberzločinci Teo Filip. 

Na druhou stranu ale nástroje využívající umělou inteligenci pomáhají bankám klienty před podvodníky chránit. “Tyto nástroje využíváme vedle klasických postupů, kdy nás upozorní na situace, které bychom běžnými bezpečnostními pravidly nedetekovali.”

Silná kyberbezpečnost, slabou armádu nevykoupí

V čem však Česko pokulhává, a jedná se o jeho nejslabší indikátor, jsou výdaje na obranu. „Z pozice vlády nedává smysl rozdělovat kybernetickou bezpečnost a jiné oblasti bezpečnosti. Je naprosto správně, že se různým oblastem věnují specializované instituce, ale z globálního pohledu je bezpečnost státu jen tak silná, jak silný je její nejslabší článek,“ říká analytik Jiří Táborský z Ústavu empirických výzkumů STEM.

Přestože si Česko v eurounijním pořadí polepšilo ve výdajích na obranu o dvě příčky, stále se řadí do druhé poloviny, konkrétně na 16. místo. Společně s Itálií, Slovinskem a Slovenskem na ni Česko, podle posledních dostupných dat Eurostatu z roku 2023, přispívá pouze 1,2 % HDP. Již začátkem tohoto roku Ministerstvo obrany deklarovalo, že na obranu vydalo 2 % HDP. Vzhledem k současné geopolitické situaci ve světě se navýšení této částky stalo v posledním roce předmětem politické debaty. „Musíme pokračovat v dalším posilování kybernetické bezpečnosti a dát expertům právní i technické nástroje k jejímu zajišťování. Stejně tak je nutné pokračovat v budování armády a v investicích do obrany, protože v téhle oblasti máme obrovské dluhy,“ dodává Táborský. 

Nepřekvapivě se v kontextu války na Ukrajině objevuje na špici trojice pobaltských států Lotyšsko na prvním místě, následované Estonskem a Litvou. Přeskočily tak Řecko, které stálo ještě minulý rok v čele. V následujících letech však můžeme očekávat, že výdaje na obranu porostou napříč Evropou, a to z důvodu dosažení společného cíle v rámci NATO. Ten se letos navýšil na 5 % HDP s termínem dosažení do roku 2035. 

„Největší dluh vidím v připravenosti obyvatelstva. Vládní programy k posílení připravenosti obyvatel, například v poskytování první pomoci nebo zvládání krizových situací, však nevidím prakticky žádné. Bezpečnost je komplexní disciplína a je chyba si říct, že když vyřešíme jednu oblast, tak na ty ostatní se můžeme vykašlat,“ uzavírá Táborský.